Debut Jamese Wana patří k tomu nejlepšímu, co bylo letos mezi thrillery a horrory k vidění. Jeho obratná skládačka dává vzpomenout na terror Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs), napětí Obvyklých podezřelých (The Usual Suspects) a zvrhlost Sedm (Se7en) v jejich největší slávě.
Dr. Lawrence Gordon (Cary Elwes) je vážený muž. Přes den doktor, přes noc hodný táta a manžel. Tedy kromě těch nocí, kdy je nevěrný. Adam (scénárista Leigh Whannell) je vzorný mladý muž. Jenom se živí fotografováním cizích lidí. Naposledy sledoval právě Gordona.
Lawrence a Adam se jednoho dne probudí připoutaní řetězy ke trubkám na opačných stranách polorozpadlé umývárny. Nejsou tam sami. Uprostřed místnosti leží mrtvola.
Ve chvíli, kdy Adam s Lawrencem překonají počáteční nedůvěru a dohodnou se na společném postupu, ozve se třetí muž. Ten, který je pozoruje. Oznámí Lawrencovi, že mu zajal ženu a dcerku. A pokud Lawrence Adama nezabije, zemře on i jeho rodina.
Hrdinové se snaží dopátrat, kdo by se jim mohl chtít pomstít. Zároveň si postupně vzpomínají, jak se na místo dostali. Díky vzpomínkám začneme sledovat třetí linku – Gordon si vzpomene na detektiva Davida Tappa (Danny Glover) a jeho parťáka Stevena Singa (Ken Leung), kteří jdou po stopách bestiálního vraha zvaného Jigsaw.Jigsaw si za oběti vybírá ty, kteří si podle něj neváží života, nebo jím mrhají. Vymýšlí jim komplikovaná a rafinovaná vězení, ze kterých obvykle nevede cesta – muž s kůží potřenou hořlavou látkou má pomocí svíčky rozluštit kód ze zdí temné místnosti, děvče má rozkuchat živého chlápka, aby se dostalo ke klíči, kterým se vyprostí z ocelových čelistí, které by jí roztrhly… ehm… čelisti.
Zatímco detektivové pátrají po vrahovi, Adam s Lawrencem se na něj pokoušejí vyzrát po svém. Dostali na to od něj nějaké zařízení. Třeba pilku na maso.
Scénář poučený Obvyklými podezřelími hází divákovi příjemné falešné stopy. Finále je pak stejně silné, jako v Otevřeném moři. Motiv psychicky narušeného jedince, který se pasuje do role soudce, však takový David Fincher zpracoval v Sedm lépe. Wan s Whannellem sice omračují vrahovou bestialitou, nedokázali jej ale představit jako hlubší, děsuplnou figuru. Oproti Fincherovi je Wanova hra také o něco průhlednější (Gordon v dedukcích často trumfne i Sherlocka Holmese).
Především ale proti Fincherovi Wan ještě nedozrál, vždyť Saw je jeho debutem.
Největší slabinou filmu jsou prorežírovaní herci. Oběma hlavním představitelům chybí intenzita. Cary Elwes působí spíš jako chlapík na křížovkářském kursu, než otec, kterému unesli rodinu. Jistý je jenom Danny Glover v roli padlého poldy. Díky slabým hercům pak Wanova hrozba zůstává spíš na plátně, než že by na diváka padla jako prosincová tma.
Faktem však zůstává, že Saw dokáže tyto vady zatušovat nasazením. Saw je divoká tour de force, kterou lze připodobnit k náboji kapely NIN (ostatně hudbu spáchal jejich spolupracovník Charlie Clouser) . Boj obou mužů o zdravý rozum je v každém momentu vystavován nejhorším nočním můrám. Stísňující prostor vykachličkované umývárny zdůrazňje studené osvětlení. A jestli kamera v brutálních sekvencích (řezání končetin, podřezávání hrdel) připomíná smrtící útok kick-boxera, pak v bleskovém střihu je slyšet praskot kostí.Saw je vyhladovělým dobrmanem v mateřské školce. Vedle One Missed Call jde o nejděsivější jízdu roku.
