Historie filmu Robinsonovi se začala psát v okamžiku, kdy se na pultech knihkupectví objevila ilustrovaná kniha Williama Joyce A Day with Wilbur Robinson o rodině šílených vynálezců a snílků, kteří neshledávají nic zvláštního na tom, že doma chovají kapelu zpívajících žab a vrchního sluhu jim dělá chobotnice. Knihou prostupovala velmi jednoduchá dějová linie, nicméně tím, co na ní čtenáře všech věkových skupin upoutalo, byl onen svět plný překvapivých detailů, který popisovala. Práva na zfilmování knihy studio Disney původně zakoupilo se záměrem natočit hraný snímek. Pak ale námět objevilo oddělení celovečerních animovaných filmů
Vzhledem k tomu, že se děj filmu brzy přehoupne do strhující sci-fi vize úžasné budoucnosti, čekal filmaře nesnadný úkol tento zcela nový svět vymyslet a poté přenést na plátno. Při návrhu celkového výtvarného pojetí se režisér Steve Anderson nechal inspirovat různými vlivy: „Všechno to začalo těmi nádhernými obrázky z knihy Williama Joyce.“ Anderson s týmem designérů vytvořil výtvarná pravidla pro každou ze tří odlišných časových rovin: Přítomnost, Dobrou budoucnost a Hrůznou budoucnost. „Věděli jsme, že budoucnost, v níž se Lewis setká s Robinsonovými, musí ostře kontrastovat s jeho předešlým životem, proto je současnost plná hranatých, obdélníkových tvarů a spousty ostrých úhlů, zatímco budoucnost sestává z křivek a kruhů, inspirovaných měkkými, oblými a uklidňujícími obrazy v knížce Williama Joycea. A v kontrastu s oběma těmito světy najednou je Hrůzná budoucnost, která je opravdu hodně hodně ošklivá.“
Anderson a jeho tým se nechali inspirovat zejména futuristickým výtvarným směrem, který se objevoval v industriálním designu ve třicátých a čtyřicátých letech. „…nechali jsme se inspirovat také zakřivenými formami, typickými pro architektonický sloh ze třicátých let, kterému se říká parní moderna – takže tahle budoucnost má také líbivý retro styl.“
Vedoucí animace Michael Belzer dohlížel po téměř tři roky na práci týmu, který tvořilo šedesát šest animátorů a pomocných animátorů. Od začátku věděl, do jak obrovského úkolu se pouštějí: „Bylo nám jasné, že nejnáročnější bude animace lidských postav. Žijeme v trojrozměrném světě a naše mozky jsou na něj navyklé, takže v případě animace lidí si diváci v publiku všimnou sebemenší odchylky od skutečnosti, ať už je to napojení končetin na tělo, pohyb vlasů nebo třeba krčení oblečení.“ Studio se ani tentokrát neodklonilo od svého charakteristického přístupu, kdy má v průběhu tvůrčího procesu každá z postav svého hlavního animátora.
Mezi příjemná překvapení filmu patří také původní hudební doprovod, který sestává z popového soundtracku, písní Rufuse Wainwrighta a Roba Thomase a symfonické hudby Dannyho Elfmana. Na soundtracku, na němž se objeví celkem osm písní a osm úryvků scénické hudby, nechybí titulní singl Roba Thomase Little Wonders a písně skupiny The All-American Rejects, britského písničkáře Jamieho Culluma, tria Jonas Brothers a popové kapely They Might Be Giants.
