Noční Zobí ulicí, osvětlenou řadou pouličních svítilen přechází starší bělovlasý muž v dlouhém plášti a legrační čepici, vypadá jako nějaký kouzelník. Z kapsy vytáhne záhadný předmět a začne s ním doslova vysávat světlo ze svítilen. Ode zdi protější domu se v té chvíli líně odlepí kočičí stín, zavrtí se a pomalu se promění v lidský. „Věděl jsem, že si to nenecháte ujít profesorko McGonagalová“ prohlásí stařec. „Ovšem že ne profesore Brumbále.“ V té chvíli se z oblohy přiřítí motocykl, na kterém sedí obrovský chlap. Je to Hagrid, školník v Bradavicích.

Tak touto scénou začíná jeden z nejnavštěvovanějších a nejziskovějších filmů současnosti. Vznikl jako doslovný filmový přepis stejnojmenného románu J. K. Rowlingové, která se s tím, co vydělala již na knihách dnes řadí k vůbec nejbohatším postavám britské popkultury. Příčin slávy příběhů Harryho Pottera je nepochybně víc. Jednou z hlavních však bude vtip a představivost s jakou za naším obyčejným světem otevírá svět jiný, virtuální svět kouzelníků, příšer, bájných zvířat a nezměrných možností. Jeho navíc až nečekaná temnost a nejednoznačnost v otázkách dobra a zla učinila z dětské odpočinkové literatury záležitost neodolatelně přitahující také dospělé.

Pro nezasvěcené: Harry Potter je sirotek o kterého se starají Vernon a Petunie Dursleyovi, rodina těch nejodpornějších mudlů (lidí, co neovládají kouzla). Spíš by se ale mělo říct, že ho šikanují. Proto je Harry tak šťastný, když se dozví, že je vlastně kouzelník, a že půjde do kouzelnické školy. Zdá se, že mu začíná nový, skvělý život. To ale ještě netuší, že právě on je tím, kdo zbavil moci a málem i života nejobávanějšího kouzelníka všech dob, strašného Voldemorta, a že Voldemort přežívající v polosvětě chce svůj život zpět.

Domnívám se, že fanoušci a obdivovatelé Harryho Pottera shledají, že režisérovi Chrisi Columbovi (Sám doma) se podařilo do filmu přenést všechno podstatné. Pro ostatní bude o to překvapivější, vtipnější, zábavnější a magičtější. Všemocná digitální mašinérie řízená Columbem dokázala stvořit obrazy a krajiny bez jediného švu, hladce plynoucí se stupňujícím se napětím příběhu. Nástupiště 9a 3/4 a vlak do Bradavic, Gringotova Banka, krámek s kouzelnými hůlkami, Bradavická škola zvenčí a hlavně zevnitř, školní třídy, tajemné komnaty, Temný les, Hagrid a jeho magická zvěř, famfrpálový zápas, to vše a ještě mnohem víc zachytil s takovou vizuální bravurou a tak nádherně, že to nelze nazvat jinak než skvělé.

Také výkony dětských herců jsou vynikající, zvlášť když je srovnáte s loňským českým hitem Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, kde vystupuje také brýlatý chlapec a dlouhovlasá šprtka. Oproti tomuto českému trapasu jsou představitelé Harryho a jeho přátel Hermiony a Rona, ale také zloducha Malfoye zcela přirození a věrohodní. Dospělé postavy už na tom ale tak dobře nejsou. Dursleyovi jsou samozřejmě fajn, jenže na karikatuře se toho nedá až tolik zkazit. Také Hagrid, obrovitý zapomětlivý školník je zahraný dokonale. Za to ostatní, hlavně postavy učitelů, už mě tak nenadchly. Profesor Severus Snape, odporný a nespravedlivý učitel lektvarů je příliš nenápadný a zcela mu chybí ona až démonická zášť a nepříjemnost jakou oplývá v knize. Také prof. McGonagalová je na můj vkus až příliš přívětivá. V knize je to naprosto nepřístupná a stroze přísná žena, i když spravedlivá. No a Brumbál, škoda mluvit, těch několik štěků a moudré stařecké proslovy? Ani to nestojí za řeč.

T yto, i když dost zásadní nedostatky se dají při dobré vůli jakž tak snést. Jenže film má ještě jednu vadu, a to naprosto zásadní. Základní a životně důležitým momentem knih J.K. Rowlingové je neustálá přítomnost skryté hrozby. V pozadí rozverného dětského příběhu stále číhají zlé zelené oči krvelačného a strašlivého Voldemorta, toho jehož-jméno-nesmí-být-vysloveno. Jen Harry a Brumbál to dokážou. Filmu jakoby chyběla právě tato atmosféra stále se prohlubujícího ohrožení, které vždy vyústí ve velkou katastrofu. Voldemort se tu vynořuje příliš náhle, neohlášen a vlastně nečekán, každý si spíš řekne: „A co je zas tohle!“ než aby se zhrozil. No a závěrečný souboj Harryho a Voldemorta? Ten nenažene mě strach ani nemluvněti. Je to velká škoda, ale musím říct, že tahle vizuálně úchvatná pohádka zůstává ve filmovém podání jen zábavným dětským příběhem. Nepochybně to je vina scénáře a způsobu, jakým jsou rozepsány postavy, ale možná je to také úděl všech příliš digitálních a umělých obrazů. Nedokážou zprostředkovat skutečné emoce, každý hned pozná, že je to jen jako.