Kritika je ke Gangům až hrubě nekritická, a to zejména proto, že Scorsese toho Oscara ještě nedostal… a přitom točí tak pěkné filmy!
V polovině předminulého století se v jižním New Yorku mezi gangy Mrtvých králíků a Usedlíků strhne bitva o plácek jménem „Five Points“- strategické náměstíčko s pěti ulicemi- „je to jako dlaň a pět prstů, je to pěst“, vypráví Bill Řezník.
Bitvu středověkých rozměrů a propriet vyhrají Usedlíci vedení právě Billem Cuttingem aka „Řezníkem“ (magnetizující Daniel Day-Lewis s obřími kníry, cylindrem, podivně napruženou chůzí, skleněným okem s čočkou ve tvaru amerického orla a zálibou v porcování masa), který zapíchne „Kněze“ Villona (podobně charimatický Liam Neeson), vůdce Mrtvých králíků.
Slavné smrti přihlíží i Knězův malý syn Amsterdam (Leo DiCaprio).
Vlastní děj se odehrává o šestnáct let později. Zuří občanská válka a Amsterdam se vrací na místo činu. Řezník si vybudoval vysoké kontakty, vládne ulicím a bývalí členové „Králíků“ mu tak či onak posluhují.
Bill Řezník: „Jak se jmenuješ?“
Amsterdam: „Amsterdam.“
Bill Řezník: „Já jsem New York!“
Pod středoproudou limonádou, která se zábleskem oka sličné kleptomanky Jenny (Cameron Diaz) vytane na mysli všem zkušenějším divákům, se zřetelně rýsují klasické Scorseseho prvky- New York, špinavé ulice, Irové, bezvadná atmosféra, jedineční herci a nakonec také absence jednolitého děje.
Myslím, že stojí za to porovnat Martina Scorseseho se Sergiem Leonem a jeho Tenkrát v Americe. Oba vytvořili velkolepé fresky z podobného prostředí. Leone pracuje tak, že odstartuje s několika charaktery, které se čím dál sbližují a vystrkují z dráhy. Navíc šetří událostmi. Scorsese oproti tomu své vyprávění rozvíjí postupně, za běhu postavami doplňuje (zde např. Jenny) a událostmi nikdy šetřit nebude.
Tak i v Gangs of New York se zprvu načrtnutá struktura: bitka-příběh-rozstřel, kde jde především o osobní motivaci pomsty, brzy ohromně rozvětví. Jako kdyby chtěl Scorsese postihnout celý svůj notes, celé město!
Po návratu na „Five points“ si dá Amsterdam z vlastní iniciativy první překážku- zabít Billa veřejně, přede všemi. Vzápětí pro něj začne pracovat a film nabírá kurs podobný slavné hře Mafia.
Linie „Jenny“ je tak průhledná a přitom v klíčových aspektech nejasná, že ji Scorsese mohl klidně vystřihnout. Jenny je Billova chráněnka. Mezi ní a Amsterdamem začne klíčit aférka. První Amsterdamův problém je, že pro Jenny hoří i přítel Johnny, jediný, který po návratu Amsterdama pozná. Scorsese na
něj upozorní tolika záběry, že přesně víme, co udělá hodnou půlhodinu před tím, než to udělá.
Za druhé, Amsterdam sám se bojí, že Bill by se naštval, kdyby na Jenny šáhnul.
Ovšem když je pak Bill přistihne v nedbalkách, nehne ani brvou.
V pozdějším stádiu příběhu režisér navíc souboj Amsterdam x Bill protagonistům oddálí tím, že jej zcela nedramaticky přesune do volebních místností.
Potlačením přemýšlecích scén a cíleným nastřiháváním do akce se Scorsesemu daří dopad výše uvedených slabin nulovat. Navíc má vynikající oko.
Obraz, kdy vidíme přistěhovalce, kteří se hned na molu stávají branci, a pak kamera couvá a stoupá a zástup čerstvých vojáků překříží rakve, které vykládá snad ta samá loď, do které oni nastoupí, patří k nezapomenutelným.
Naopak mě překvapilo, jak rychle je režisér hotov s nejdůležitějšími scénami. Mlha ve finálním souboji je sice zajímavá a celá sekvence by působila jako brilantní výsměch všem show-downům, kdyby jen nebyla tak krátká!
Čistě autorské licenci naopak podléhá středověká výbava a výzbroj Mrtvých králíků v úvodní bitvě a litry krve v ulicích v závěru. Zde Scorsese zcela sklouzává do komiksové roviny.
A ne, že by mi to vadilo! Pokud nebudu brát Gangy jako „vážný film s vážným poselstvím“, ale naopak jako velkolepou zábavu s nízkým nárokem na divákovu vlastní aktivitu, stávají se Gangy strhujícím průletem doby, potem ulic a slangem newyorských vývařoven.
Největším objektivním zážitkem z Gangů je Daniel Day-Lewis. Jeho přízvuk je plný slin. Jeho postoje, činy a charisma absolutně souzní s přezdívkou ŘEZNÍK. Ten člověk obléká krev. Může se dít cokoliv, ale on vystoupí na scénu a film dostává dvojnásobné tempo.
DiCaprio odvádí standardní výkon mstitele. Amsterdam je už ve scénáři plochý jak pánvička, a ani božský Leo s tím nic nenadělá.
Cameron je tu za perlu mezi sviněmi, a funguje stejně. Na to, aby o ni někdo řekl, že je dobrá herečka, si bude muset ještě počkat.
Kameraman Michael Ballhaus volil v exteriérech co nejsyrovější barvu, ve které jsem si liboval, a tak mě rušila jenom hudba. Hlavní linka až příliš připomíná Pána prstenů, nadbytek irské lidovky i po letech asociuje Titanic. Navíc titulková píseň od U2 s postupnými proměnami města a mrtvolkou na „Twins“ působí trochu vyděračsky.
