Terry Gilliam přijel do mrazivé Prahy, aby tu byl přítomný své filmové retrospektivě. Měl chřipku, byl unavený, ale k novinářům moc milý. Ujistil nás, že nejhorší věc na režírování filmů je, že když už něco natočíte, tak o tom pak deset let musíte mluvit pořád dokola. Odmítli jsme se vzdát a Terryho Gilliama jsme vyzpovídali. Než jsme se stačili rozkoukat, Terry Gilliam začal sám.

Terry Gilliam: Já už teď budu odpovídat jenom ano a ne, takže se koukejte snažit a pokládejte jenom chytrý otázky.
A první odpověď je ano, ano, ano! Další otázku.

DoKina.CZ: Monty Pythonové obdrželi letos evropskou filmovou cenu za celoživotní dílo. Je to pro vás uspokojení???
Terry Gilliam: Ani ne, vlastně už o tom ani nevím. Moc to pro mě neznamená.

DoKina: Co vás tedy uspokojuje?
Terry Gilliam: Prostě to, že odvádím dobrou práci. Doufám, že to, co dělám, nějak ovlivní, nebo bude mít na lidi dopad. A je moc fajn, když se s lidmi setkávám, třeba jako když jsem přijel sem. A tady potkávám lidi, kterým se to, co sem udělal líbí, pamatují si to, a to je, myslím, hrozně dobře. No a ty ceny a ceremonie okolo toho jsou trochu pitomý.
Ale, co mě na těch evropských cenách opravdu překvapilo, bylo hlavně to, že publikum se postavilo, když jsme s Terrym (Jonesem pozn. red.) vylezli na pódium. No, to bylo opravdu… dost nás to šokovalo.

DoKina: Tak to je důkaz, že jste na ty lidi měli nějaký vliv. Věděli, co jste natočili…
Terry Gilliam: No, ani ne. Já ani vlastně nevím, jestli si stoupli kvůli tomu, co jsme natočili, nebo kvůli tomu, že jsme přebírali cenu za celoživotní dílo, a tak si teda mysleli, že by bylo dobrý a slušný si stoupnout a vyjádřit nám úctu. Takže si nejsem vůbec jistej, co vlastně byl ten pravý důvod.

DoKina: Takže opravdové uspokojení z práce vám dává vaše publikum?
Terry Gilliam: Jasně, vždycky to tak je. Samozřejmě, že sem dostatečně namyšlenej, takže jistou satisfakci mi dává ta práce samotná, jen to, že sem s ní spokojenej. Vždycky chci bejt pyšnej na to, co dělám. A když si to navíc ještě lidi pamatujou a mluví o tom, no tak to je přece fantastický, je to skvělý. A hlavně, když vidíte, že vyrůstají další generace, objevují to a pořád se jim to líbí, tak to je moc fajn.

DoKina: Plánujete ještě s Monty Pythonovým cirkusem nějaký další film?

Terry Gilliam: Ne, nemyslím si, že bychom ještě dohromady někdy natočili nějaký film. Skončili jsme, jsme mrtví. Ta cena co jsme dostali byla taková posmrtná, znáte to, celoživotní dílo. Takže Monty Python je mrtvej.

DoKina: Úplně mrtvej? Už jste opravdu definitivně skončili?
Terry Gilliam: Jo, definitivně. Finito. Víte, my už všichni děláme na úplně jinejch věcech, točíme úplně rozdílný filmy. Teď zrovna pracuju na Zlodějích času, na verzi pro televizi, a to je docela zajímavé. Před měsícem jsme k tomu psali scénář a bylo to docela zábavný, jako kdybych se vrátil o dvacet, dvacet pět let nazpátek. Všechny ty pitomosti a ta sranda byla zpátky. Bylo to sice moc pěkný….ale….myslím, že Pythona už necháme být. Nic takovýho už dělat nebudeme…

DoKina: Jste stále v blízkém kontaktu, nebo se vaše cesty rozešly?
Terry Gilliam: Ano, už jsme každý úplně někde jinde. Víte, Mike Palin se třeba do Prahy ani nedostane a Terry Jones tu byl v úplně jinou dobu než já. Abychom mohli něco společně dělat, museli bychom se nejdřív sejít.

DoKina: Vy jste nejdřív studoval politologii. Je to dlouhá cesta od politiky k filmu?
Terry Gilliam: No, mě to trvalo asi tak od roku 1962 do roku 1971, takže to trvá přibližně asi devět let:)
V mém případě to bylo tak, že od politických věd jsem přešel ke komiksu a pak jsem dělal Monty Pytona v televizi a potom Pythonovský filmy. Z každé fáze byl takový skok a vždycky jsme se to učili za pochodu. Tím myslím, že jsme třeba s Terrym Jonesem nikdy netočili film, ale dali jsme se do režie Svatého grálu. Takže jsme se naučili dělat filmy tak, že jsme je prostě začali režírovat.

DoKina: Takže takový pomalý vývoj, evoluce?
Terry Gilliam: No, vždycky to bylo tak, že jsme chtěli mít pod kontrolou to, co děláme. Začínali jsme s psaním a abychom to měli pod kontrolou, tak jsme v tom začali i účinkovat a abychom měli své účinkování pod kontrolou, tak jsme to začali i režírovat. Šlo tu především o to, aby nám do toho nikdo nemluvil.

DoKina: Vždycky si hlídáte, aby vám do vašich filmů nikdo nemluvil?
Terry Gilliam: Ano, je to přesně tak.

DoKina: Tak proto netočíte ty hollywoodský trháky? Snil jste někdy o tom natočit veliký holywoodský megafilm?
Terry Gilliam: Ne, já chci jenom točit takový filmy, který chci točit. A chci je dělat přesně tak, jak si to představuju. Vždycky chci mít svoje filmy pod kontrolou. Ale třeba o Dvanácti opicích můžete s klidem říct, že je to hollywoodský film. S hvězdami jako je Bruce Willis a Brad Pitt. Vznikal uvnitř hollywoodského systému a měl veliký úspěch. Ale dělat filmy jako Pearl Harbor nebo Smrtonosná zbraň 10, to opravdu netoužím:)

DoKina: A je to těžké, udržet si kontrolu uvnitř hollywoodského systému.
Terry Gilliam: Ne, to ne. Vždycky mám ve smlouvě právo na “final cut”. Je to hrozně jednoduchý. Prostě se vždycky, než se do něčeho pustím, nejdřív pořádně ujistím, že nad tím mám absolutní kontrolu. To mi dost usnadňuje život.

DoKina: Vaše filmy mi přijdou plné absurdních situací, absurdního humoru, i když to nejsou vysloveně komedie, třeba Brazil, 12 opic nebo Strach a svrab v Las Vegas. Myslíte, že absurdita patří do života?
Terry Gilliam: Pevně v to věřím. Většina lidí si ale vůbec nechce přiznat, že život je absurdní, takže se snažím jim to pořád připomínat. Prostě to tak je a nejlepší lék je smích. Pokud žijete v absurdním světě, naučte se mu smát.

DoKina: Před časem jste plánoval natočit film o Donu Quijotovi. Během natáčení byl ale projekt zastaven. Jak to teď s Quijotem vypadá?
Terry Gilliam: Stále doufám, že to natočím. Vlastně už příští týden bychom měli začít -znovu-kupovat práva na scénář. Pak budeme muset sehnat peníze, a to bude opravdu těžký, i když máme Johnnyho Deppa. Takže musíme sehnat ty peníze a vlastně budeme začínat znova. Jenom s tím rozdílem, že všechny návrhy kostýmů jsou hotové a všechny lokace a exteriéry ve Španělsku máme vybrané a prostě víme, co budeme dělat. Takže, když seženeme ty peníze, tak to všechno půjde velmi rychle. Je to taková zvláštní situace, dva roky něco připravujete a pak za pět dní je to za váma. Divný, co?:)

DoKina: Když máte v projektu Johnnyho Deppa, tak by neměl být problém sehnat na film peníze…
Terry Gilliam: Ne, je to i tak hodně těžký. Víte, odsud to vypadá, že Johnny je velká hollywoodská hvězda, ale když mluvíte s lidmi v Hollywoodu, tak to tak vůbec není. Hollywood je totiž dost brutální místo. Jediná jména, která dnes v Hollywoodu opravdu zabírají jsou Tom Cruise a Tom Hanks. Je to o takových pěti jménech, která když máte, tak dostanete peníze. S takovými lidmi jako je Johnny je trochu problém, jeho posledních pár filmů si vedlo sice dobře, ale ne zas tak super, takže na film s Johnny Deppem nikdo moc peníze dávat nechce.

DoKina: A máte ještě nějaké další projekty, další nápady?
Terry Gilliam: No, teď pracuju na projektu, který se jmenuje Good Omens (Dobrá znamení). A s velkou pravděpodobností to bude hotový dřív než Quijote. Mělo by se to natáčet během příštího května. Je to o antikristu, nebi a pekle, ďáblech a andělích a o apokalypse. A je to komedie.

DoKina: Bude to absurdní?
Terry Gilliam: Jo, absurdní a nádherný. Obojí najednou:)

DoKina: Poslední otázka. Plánujete natočit nějaký film v Praze?
Terry Gilliam: No, tak to je teda opravdu legrační, protože jsme si mysleli, že Dobrá znamení bychom mohli natočit v Praze a ušetřit tak nějaký peníze. Jenže se ukázalo, že točit filmy v Praze začíná být stejně drahý jako točit v Londýně. Takže pro nás už nemá cenu tu točit. Udělali jsme si předběžný rozpočet, abychom věděli, jestli by se dalo něco v Praze na Barrandově ušetřit, jenže to bohužel nebylo tolik, kolik jsme doufali. Takže to asi natočíme v Anglii.
Já si totiž myslím, že když už tu někdo bude dělat film, měl by použít Prahu, myslím tím to město samotný, protože je samo o sobě jedna veliká dekorace. A tak mi připadá opravdu srandovní přijet točit do města, který vypadá ta jako tohle a postavit tu Londýn, jak to udělali v filmu Z pekla.
Jenže ve filmech se takovýhle bizarnosti dějou pořád.