Hrdina osamělý jako měsíc na obloze a agresivní noční město podobně mrazivé. _Taxi Driver, čili Taxikář, dusné drama o „hrdinném“ taxikáři Martina Scorseseho jest esenciálním dílem tohoto režiséra, kterému je newyorská ulice jedním z nejbližších témat.
Noční ulice New Yorku.
Ze sirnatých par se proti kameře pomalu vynořují obrysy automobilu. Jako kdybychom byli v pekle. K tomu se rozezní tlumené temné tóny poslední filmové hudby Bernarda Herrmanna, která dodává celému snímku neopakovatelný charakter.
Hlavní hrdina, 26letý vietnamský veterán Travis (Robert De Niro) nemůže v noci spát, a tak se právě nechává zaměstnat jako noční taxikář. Přitom právě život nočního města nesnáší;
Travis: „V noci vychází všechna zvěř- děvky, prevíti, transky, teplouši, smažky, fetky, prodejná chátra. Jednou přijde déšť a všechnu tuhle špínu spláchne.“
„Řek bych, že někdo by měl prostě tohle město vzít a spláchnout do hajzlu,“ říká jinde. Později se ukáže, že tím někým bude samozřejmě on sám.
Ještě předtím však Travis navazuje slibný vztah s Betsy (Cybill Shepherd), která připravuje volební kampaň pro kluzkého senátora Palantina. Vše se ale zhroutí během vteřiny, když ji taxikář vezme do kina. Na pornofilm…
Betsy Travise odmrští a on zůstává ve dveřích pornokina, mezi děvkami a pasáky a smažkami, mezi svými.
Ačkoli mu město samo nijak neublížilo, stává se teď tím jediným terčem. Je třeba se připravit. Fyzicky i psychicky.
Paradoxní a deptající je, že hrdina je v téhle válce sám. Není schopen svoje vize o špinavém městě předat dál, při kontaktu s lidmi se projevuje manicky. Když přemlouvá mladou prostitutku, aby se vrátila do školy, nebo apeluje na senátora, že s tím hnojem je třeba něco dělat, připomíná Ježíše s neonem místo svatozáře.
Taxikář je, podobně jako u většiny Scorseseho filmů, založený na symbióze herců a „všeho kromě story“.
A Robert De Niro, Scorseseho dvorní herec, tu předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů vůbec, jestli ne vůbec ten nejlepší. Je neskutečně mnohotvárný, filigránsky přesný a jistý. Prostitutku Iris hraje mladičká Jodie Foster, roli jejího pasáka si rád zahrál další režisérův oblíbenec Harvey Keitel. Scorsesemu se v Taxi Driverovi asi nejlépe za celou kariéru podařilo vyjádřit svůj pocit z ulice amerického města. Špinavé ulice (Mean Streets) byly příliš rozvláčné. Počítání mrtvých (Bringing Out The Dead) v mnoha ohledech Taxikářovi hodně blízký film (sólo vyplašený hrdina, noční šichty a děs+běs) byl „Hollywood s příchutí Martina Scorseseho“ a výkon Nica Cagea se nedá srovnat s Robertem De Nirem. Ve svém posledním bijáku, Gangy New Yorku (Gangs Of New York), pak režisér svůj oblíbený New York a jeho štrýt bere až příliš americky… pateticky.
V Taxikářovi je několik naprosto brilantních scén- Travisův telefonní rozhovor s Betsy, kdy kamera hrdinu obkrouží a pak raději zírá do prázdné chodby, Travisovo „To mluvíš ke mně?“ proti zrcadlu, které připomíná psychotické výlevy, jež v mnoha Scorseseho filmech předvádí Joe Pesci, všechny ty jízdy nočním peklem i závěrečná vyvražďovačka.
Nezapomenutelná je scéna s prodavačem zbraní a jeho suchá hláška: „Jste někdy viděl, co udělá magnum.44 s ženskou číčou?“
Slabinu naopak vidím v určité schematičnosti celého vyprávění. Od poněkud násilné pozvánky do pornokina, přes dlouhé minuty, kdy děj brutálně stagnuje, když si De Niro opatří své zbraně. Příběh je čitelný a chybí mu překvapivé momenty, pokud pominu pohádkový happy-end pochopitelně.
Individuální prvky však z Taxikáře dělají téměř povinnost.