A pro ty tři poslední, kteří nevědí, o čem Hvězdné války jsou - farmářský klučina Luke Skywalker a vesmírný kovboj Han Solo zachraňují princeznu Leiu z temných rukou Říše, které potom v dresech povstalců zasadí drtivý úder.
Že se tu co do žánrové skladby mísí pohádka, epos, western a sci-fi (v tomto pořadí důležitosti) je sice efektní, ale dnes už se nad tím pochopitelně nikdo nepozastaví; mnohem roztomilejší ovšem zůstává to, jak se v Hvězdných válkách buduje iluze svébytného světa s vlastní historií a kulturou. Najdete tu průřez tisíciletými dějinami lidstva: naivistické citace ze starověkého Říma (stará
republika, Říše, senát, císař...) se míchají s moderním pojetím demokracie (lid, revoluce), do toho vstupují pohádkově-středověké motivy (princezna, rytíři), nechybí orientální tržiště, hlavní hrdina přichází z farmy á la americký Středozápad a všechno prostupuje esoterická Síla jako vystřižená z východních filosofií. To vše jsou jen vnější nálepky, okamžitě rozpoznatelné odkazy do příslušných staletí a říší: princ je princ proto, že má meč, příslušník Řádu se pozná podle jakési mnišské kutny a že je Darth Vader zlý jasně indikuje jeho nacistická helma, ještě ke všemu černá. Tahle komunikace skrze zástupné znaky je nesmírně ekonomická a pro masového diváka nedocenitelná: umožňuje bleskovou orientaci bez nutnosti věci vysvětlovat a přitom vytváří dojem skutečného obsahu. Řekl tu někdo postmoderna?
Všechny tyto vnější znaky jsou tedy blyštivým pouzdérkem pro vlastní obsah, kterým je milá pohádka o tom, jak Hloupý Honza (nebo řekněme Lucky Luke) ukázal, co v něm je, a ke štěstí tak přišel. Pohádková licence dovoluje neptat se po detailech - jako například po tom, že záchranný modul s roboty dopadl v celém vesmíru zrovna jen pár kilometrů od adresáta nebo že stíhačky rebelů používají ve vzduchoprázdnu "nosné plochy" křidýlek. Sice se tu dost střílí, ale jsou to roztomilé barevné neonky s čmoudíky plnými jisker; krev neuvidíte žádnou, což činí z Hvězdných válek ideální film pro děti. Inu, pohádka.Z tohoto konceptu vyčnívají některé scény, které shodou okolností patří k nejzábavnějším. Jednou z nich je sekvence v přístavním baru, na pohádku nebývale drsná a navíc už odkazující k jiné sérii, která se v době vzniku Hvězdných válek teprve klubala: k Indiana Jonesovi. Doslovné "citace dopředu" jsou pak v honičce ve Hvězdě smrti: například proskoky zavírajícími se dveřmi nebo přelet na laně nad propastí. A právě vtip a hravost honiček jsou nezbytnou protiváhou jisté topornosti scén, kdy se jedná o osud vesmíru. Vidět je to už na dialozích. Nejprve rozhovor ve velíně Hvězdy smrti: "Princezna? Vyhlaste pohotovost." "Obi-Wan je zde. A s ním i Síla." "Jestli máš pravdu, nesmí nám uprchnout." "Předpokládám, že má jiný plán. Musím se mu postavit sám." Nedlouho poté následuje dialog Luka, Hana Sola a princezny, chycených v pasti. Princezna (ironicky): "Díky za svobodu. Neznáte plán zpáteční cesty?" Han Solo: "To vymyslel on, ty huso!" Luke: "Co já?"
Je také zajímavé sledovat, jak se starosvětské vyprávěcí postupy (psaný úvod, neustále vyhrávající "atmosférická" hudba, rozvleklost) mísí s již zmíněnou revolučností triků a žánrové skladby. Jestliže totiž "dějinná koncepce" filmu bere inspiraci napříč téměř celou historií lidstva, po filmové stráce Hvězdné války čerpají z většiny tehdejší historie filmu, tedy amerického. Těžko si například při brilantně natočeném a sestříhaném závěrečném útoku stíhaček nevzpomenout na honičku s Indiány ve Fordově Přepadení, nemluvě o odkazech na Čaroděje ze země Oz.
Shrnuto a podtrženo, Hvězdné války jsou stále přitažlivou pohádkou, která dnes vzbuzuje stejnou nostalgii jako kdysi vzbuzovala ohromení. Jsou dílem filmového fanouška s klukovskou duší, který do nich naládoval všechno to, co měl sám rád, a dokázal v celkovém skóre zvítězit vtipem a fantazií nad přílišným patosem. A to, jak Hvězdné války vydláždily cestu od filmu k podívané, stejně jako průvan, který způsobily ve filmovém průmyslu, už je zase jiná pohádka...
