Málokdy se podaří natočit romantický film, který muže a ženy spojuje. A také lze říci, že se jen málokdy podaří natočit romantický film, který má úroveň, glanc a baví velmi inteligentními dialogy a nabízí parádní příběh. Nejvyšší nabídka všechny tyto atributy neexistujícího snímku naplňuje. Příběh stárnoucího kunsthistorika Virgila (Geoffrey Rush), který žije obklopeném svými asistenty, starým nábytkem a především pak paranoidními představami.
zdroj: Archiv
Citlvý a láskyplný příběh
Možná vám ten chlapík bude vzdáleně připomínat Melvina Udalla z Lepší už to nebude, ale nenechte se hned mýlit. Zatímco hrdina filmu Lepší už to nebude byl chlapíkem na zabití, Virgila od začátku litujete. Je možná trochu směšný s tím svým sociálním problémem, ale nemáte pocit, že je to vypočítavý prevít. Svoji výstřednost Virgil soustředí směrem k umění a historii. Je ponořen jen v tom svém světě a jediným skutečným přítelem je mu pouze mladý restaurátor Robert. Vztahy s ženami navíc nepatří k hlavním schopnostem a život tak dělí mezi dobu dávno zašlou a Roberta (Jim Sturgess) a Billyho Whistlera (Donald Sutherland).
Život plný stereotypů je narušen v den jeho 63. narozenin, kdy mu zavolá Claire. Neznámá žena v podání Sylvie Hoeks chce odhadnout dědictví a starý introvert její nabídku po krátkém váhání přijme. V tu chvíli se začne rozvíjet velmi zajímavý a citlivý příběh, který ukazuje, že láska může mít opravdu mnoho podob. Claire totiž na schůzku nedorazí. Postupně se ukáže, že dotyčná je také trochu mešuge a skrývá se před okolním světem, protože má ze vztahů a vůbec z kontaktu s lidmi panickou hrůzu. Začne velmi zvláštní hra na kočku s myší, která by asi v případě jiného obsazení totálně pohořela, protože nemá valnějšího smyslu.
Tornateroho love story
Virgil je hnán touhou poznat neznámou ženu a chodí na jednu schůzku za druhou, aby uspokojil svůj hlad po neznámu. Tornatore začne rozvíjet možná až příliš přitažený příběh, který funguje především díky hlavním protagonistům. Upřímně, snad nikdo nevěří, že by se toto mohlo dít, ale na druhou stranu romantičnost příběhu není v tom zvláštním stopování a možná trochu nenaplněném šmírování, ale především v prostředí, které je před námi postaveno jako neexistující kulisa světa, kterému nelze věřit. Je to jako žít v renesanci v současném světě. K příběhu musíme přistupovat velmi obezřetně, protože pointa je velmi jednoduchá a stejně naivní jako příběh sám, ale funguje a neuráží.
Snímek se tak vlastně skrze krásné artefakty minulosti propracovává k triviálnímu oznámení, že jde vlastně o love story na sklonku života a že v tom nic víc není. Ale vadí to někomu? Režisér se svými hlavními protagonisty navíc dokázal, že natočit romantický příběh určený pro muže i ženy opravdu jde. Navíc všichni svorně držíme palce těm dvěma, aby překonali svoje fobie, potkali se a zamilovali. Nebojte, je to opravdu film o lásce, takže dojde i na … Hádejte.
Hodnocení: 80 %
