Burtonovy bizarní loutkové figurky zažívají novou noční můru a opět je provázena neméně bizarními zpěvy a tanci.
Excentrický americký filmař Tim Burton (47 let) začínal jako animátor ve studiích Walta Disneyho. Pro tak neobyčejně talentovaného výtvarníka nebyla animátorská rutina to pravé ořechové. Brzy se proto začal prosazovat i jako autor. Ať už to byla mrazivá animovaná hříčka Vincent (1982) nebo krátký hraný horůrek Frankenweenie (1984), který dali u Disneyů na dlouhou dobu k ledu jako nevhodný pro děti. Následovaly další filmy, z nichž nelze vynechat první dva Batmany, Střihorukého Edwarda, Ospalou díru nebo Karlíka a továrnu na čokoládu. Vše nese Burtonův zřetelný umělecký rukopis, spočívající v jeho specifickém výtvarném cítění, připomínajícím horečnatý sen pacienta dětské psychiatrické kliniky.
Během své kariéry si Burton dvakrát odvážně odskočil zpět ke svým podivným postavičkám – poprvé to bylo v roce 1993 ve fantaskním loutkovém muzikálu Noční můra před Vánocemi (o kostlivci Jackovi a jeho pokusu uštědřit dětem netradiční nadílku) a naposledy nyní v Mrtvé nevěstě. Každý muzikál je jen tak dobrý, jak dobrá je hudba v něm, a v tomto případě má Burton štěstí, že vždy (s jednou výjimkou v Edu Woodovi) neomylně sáhne po skladateli Danny Elfmanovi. Samoukovi s rockovými kořeny (skupina Oingo Boingo) ovlivněnému africkou a indickou hudbou, jedné z nejprogresivnějších osobností hollywoodské hudební scény a autorovi soundtracků k Spider-Manovi, Hulkovi nebo Mužům v černém.
Příběh je patřičně hororový. Rodiče mladíka Vincenta (Johnny Depp) se rozhodli, že svého syna ožení s dívkou, kterou nikdy neviděl. Touto „prodanou nevěstou“ má být Victorie (Emily Watsonová), ale ta se do svatby s neznámým chlapíkem také příliš nehrne. Při prvním setkání oba nastávající s překvapením zjistí, že si nejsou vzájemně tak odpudiví, jak se obávali. Nerozhodný a silně nervózní Vincent ovšem i nadále poněkud váhá a neví, zda nemá na ženění přece jen dost času. Při zkoušce svatebního obřadu (pastora mluví Christopher Lee) si ve stresu nedokáže zapamatovat své věty (a možná mu tak trochu nejdou z pusy), a tak se posléze odebere do přilehlého lesa nacvičovat. Omylem však nasadí prsten na pařát mrtvole nevěsty (Helena Bonham Carterová) a stane se jejím právoplatným manželem...
Mrtvá nevěsta představuje typický Burtonův tvůrčí styl. Opět se vrací k tématu smrti, které ho – podle jeho vlastních slov – celý život zvláštně přitahuje. Motorem všeho tedy nebyl čistě zištný záměr („Vymyslete něco, na čem se dá vydělat!“), ale záměr spíše umělecký. Jak jinak, vždyť v dnešní době se natočení klasického loutkového muzikálu rovná komerční sebevraždě. Nevěsta není počítačová 3D show, nejsou v ní populární zpěváci, rozverní zvířecí kamarádi (jen mrtvý pes, červ a pavouci), ani neprobíhá výchovná agitka o rodině jako základu státu... je zde jen smrt, hroby a mrtvoly. Burton ovšem nepoužívá tyto atributy chvastounsky či negativisticky. Nevěsta je velice romantická, dojemná a lidská. Najdeme v ní inteligentní humor, přiměřeně chytré dialogy, ale i strašidelné scény, jaké neváhali dětem předkládat třeba Zeman nebo Trnka. Častým problémem netradičního pojetí bývá nedostatek autorovy pokory vůči zpracovávané látce. Dílo pak odráží jeho chlubivou soběstřednost, jíž se dotyčný snaží okázale a za každou cenu odlišit od běžného průměru. V případě Burtona a jeho Mrtvé nevěsty je ale výsledek čitý, přirozený a tedy velice uvěřitelný.
Burton občas ve svých filmech zabředává do slepých uliček, z nichž se pak dostává jen za cenu divákova netrpělivého zívnutí. Tentokrát se mu podařilo zpracovat příběh učebnicově. Děj plyne jak má a nenajdeme v něm zbytečné scény, které by brzdily vyprávění. Love story ze záhrobí je vhodná pro dospělé i pro děti (i když ty nejmenší z ní mohou mít před vánoci mírné noční můry). Instrumentální hudba Dannyho Elfmana ve vypjatých situacích dokonale umocňuje filmový zážitek a místy téměř vhání slzu do oka. Co se týče jednotlivých písniček, tam se mu bohužel nepodařilo podruhé vstoupit do téže řeky a Noční můru před Vánocemi nepřekonal. Skladby jsou to rozhodně nadprůměrné, laťka je však od minule neobyčejně vysoko.