Vincent Hanna: Nic jiného neumím.
Neil McCauley: Já taky ne.
Vincent Hanna: A vlastně ani nechci.
Neil McCauley: Já taky ne.

Policajt Vin Hanna (Al Pacino) si uvědomil sílu a vychytralost svého protivníka, lupiče McCauleyho (Robert De Niro), a tak ho na noční dálnici jednoduše zastaví a pozve ho na kávu. Oba muži jsou naprostí profesionálové a jak jejich úsporná, ale upřímná konverzace pokračuje, dochází nám, že jsou vlastně úplně stejní. Už jenom v tom, že profesionalita ničí jejich soukromí. Kdyby nestáli na opačných stranách zákona, mohli by být nejlepšími přáteli. Scéna se odehraje v polovině filmu Nelítostný souboj (Heat) a úplně změní rytmus díla. Odteď je to masomlýnek.

Nelítostný souboj, Collateral, Miami Vice. Noční velkoměsto, chuť neonů a střelného prachu, sprchové scény. S filmy Michaela Manna je to trochu jako s tím posledním koncertem Ran těla. Byl první (a nejspíš jediný) po devíti letech. Stál jsem pár metrů od pódia, ze kterého se na mě valila vlna nostalgie, ohromná a všudypřítomná vlna vzpomínek… a přitom to bylo teď a tady. Byla tam současnost a bylo tam odhodlání, které pramení z niterného přesvědčení. A modré světlo.

Mann se narodil v Chicagu, žil a studoval v Londýně. Debutoval kriminálkou Zloděj (Thief) (1981). V roce 1984 vytvořil seriál Miami Vice, přezdívaný pro dosud nevídaný akcent na styl, módu a výtvarnou i hudební stránku věci MTV Cops. V roce 1986 přichází Lovec lidí (Manhunter), prequel Mlčení jehňátek. Slavné chvíle přicházejí pro Manna ve druhé polovině 90.let s filmy Nelítostný souboj a Insider: Muž, který věděl příliš mnoho. Předloni se Mann vrátil do L.A. s časovým zámkem Collateral a letos do Miami s celovečerním přídavkem Miami Vice. Velkoměsto je Mannovým domácím hřištěm. Vnímá ho jako směs nehostinně elegantní moderní architektury, pustých ulic a klinicky zařízených domů s obrovskými okny. Hrdinové v nich působí stejně teskně, jako osamělý kovboj v noční prérii.

Velkou roli hraje u Manna světlo, jeho teplota a barevnost. Hrdiny v osamění obklopuje modrá, nebezpečí a zlo charakterizuje po středověkém způsobu zelená. Přestřelky jsou realistické a dlouhé, s množstvím nepřesných, suše praskavých výstřelů.

Mannovy filmy lze velmi přesně sledovat i jen podle soundtracku – režisér má pro každý obraz nějakou píseň, nevyhýbá se moderním ani avantgardním žánrům. Vypjaté momenty Nelítostného souboje rámují Einstürzende Neubauten, v závěru zase hraje Moby.

Nelítostný souboj je ze všech tří zmíněných Mannových kriminálek bezesporu nejlepší. Přesahuje daný žánr absolutním soustředěním na jedno jediné téma, což umožňuje hluboké prokreslení hrdinů. Výjimečnost Nelítostného souboje (který je předělávkou Mannova vlastního televizního filmu Přepadení v L.A. (L.A. Takedown) ) spočívá i v tom, že Mann zcela obrací zažité stereotypy zobrazení gangstera a policajta. De Nirův McCauley je uzavřeným a samotářským zlodějem, který při plánování vloupačky potká umělkyni Eady (Amy Brenneman) a pod jejím lyrickým vlivem začne přehodnocovat životní stanovisko nikam a k nikomu se nevázat. Pacinův policajt Hanna na druhou stranu srší elánem a výbušností. Své práci věnuje maximum a díky tomu se mu doma rozpadá manželství. A teprve když se mu rozpadne, může pomýšlet na to, že McCauleyho dopadne.

V Collateral i Miami Vice se Mann pokouší na velkoměstskou kriminálku podívat z dalších úhlů, vlastní stín se mu ale nedaří překročit. Formální dokonalosti a stylovému perfekcionismu, znaků nepochybné profesionality, totiž chybí to, co Vincentu Hannovi, než se rozejde s manželkou – zápal. Duši.