Psal se rok 1992 a Tomeiová zazářila jako automechanička Mona v komedii Můj bratranec Vinny natolik, že si podmanila diváky a dokonce obdržela Oscara. Tento úspěch však už zopakovat nedokázala a její kariéra se už řadu let ubírá směrem k vedlejším roličkám v hollywoodských snímcích jako jsou komedie Po čem ženy touží a Kurs sebeovládání. Přesto se jí už jeden comeback vydařil, když v roce 2001 zazářila v nezávislém dramatu V ložnici.

Marisa Tomeiová se narodila 4. prosince 1964 v newyorském Brooklynu v rodině advokáta a učitelky angličtiny. Marisa i její mladší bratr Adam si však vyhlédli jiné povolání – oba zatoužili po herecké kariéře. Slávy se dotkla jen Marisa, Adam má za sebou několik filmových úloh ve snímcích jako Den nezávislosti (1996) a Truman Show (1998). Už v dětství šla Marisa za svým snem, když se shlédla v Genu Kellym a chtěla se přiblížit jeho tanečnímu umění. Už ve dvanácti letech byla obsazena do inscenace muzikálu Chorus Line, léto co léto navíc trávila na dětských hereckých táborech. Po střední škole nastoupila Tomeiová na Boston University, vydržela zde však pouhý jeden rok – rýsovala se jí totiž nabídka na první filmovou roli (vyklubala se z ní rolička v komedii s Mattem Dillonem Kluk z El Flaminga, 1984). Poprvé se ale Marisa postavila před kameru už o rok dříve, aby se pak po dvě sezony pravidelně objevovala coby lolitka Marcy Cushingová v populární soap opeře As The World Turns (1983-1985).

Ve druhé polovině osmedesátých let se kariéra Marisy Tomeiové větví do dvou linií. Pro film zůstávala hvězdičkou podprůměrných žánrových titulů jako byla kultovně přitroublá sci-fi The Toxic Avenger (1985) či komedie Rockový hotel (1986). Divadlo i televize však představily Tomeiovou jako talentovanou herečku s velkým potenciálem. Vždyť například za drama Johna Morgana Evanse Dcery obdržela v roce 1986 Theatre World Award. Náznak slávy přišel v roce 1987 se sitcomem A Different World o partičce vysokoškolských studentů. Popularita Tomeiové dopomohla k zájmu Hollywoodu – za mafiánskou veselohru Oscar (1991) si vysloužila pouze posměch a nominaci na Zlatou malinu, erotický thriller Zandalee (1991) nabídl první odvážnější úlohu, a to po boku Nicolase Cage. Hvězdný průlom nastal až s komedií Můj bratranec Vinny (1992). Příběh přitroublého advokáta (Joe Pesci) nabídl Tomeiové roli zdánlivě hloupoučké automechaničky, která pod vyzývavým vzhledem ukrývá velký talent pro právničinu. Byl to hlavně výkon Tomeiové, proč snímek nezapadl do průměru. A naopak: jí film dopomohl k životnímu triumfu, když si za něj odnesla Oscara. Její vítězství bylo natolik překvapivé, že bývá často zpochybňováno – Jack Palance, který cenu předával, prý místo jména v obálce přečetl jméno poslední z nominovaných…

Vítězství na Oscarech znamenal nabídky na několik ústředních rolí, slávu však Tomeiová rozhodně nevyužila naplno a utopila ji v nevýrazných romantických komediích, předurčených k neúspěchu. Přitom začátek pooscarové kariéry vypadal slibně, když přišla role hvězdy grotesek Mabel Normandové v životopisu Chaplin (1992). Romance Nezkrotné srdce (1993, mladá servírka je zachráněna introvertním mladíkem v podání Christiana Slatera a zamiluje se do něj) a Italské námluvy (1994, životem zklamaná žena se vydává do Evropy hledat muže svých snů a nachází jej v bonvivánském obchodníku s obuví v podání Roberta Downeyho Jr.) však potvrdily, že slova o nové Julii Robertové byla značně přehnaná. Vydařená, ale diváky odmítnutá hořká komedie s Michaelem Keatonem o jednom hektickém dni v redakci Noviny (1994) pak kariéru Tomeiové zmrazila vlastně ještě v jejím zárodku. Naštěstí se v polovině devadesátých let probouzel nezávislý film – právě včas, aby mohl Tomeiové nabídnout uplatnění.

Nezávislá série Marisy Tomeiové začala slavně díky hlavní úloze prostitutky Dority Perezové, která se během plavby do Spojených států sbližuje s bohatým kubánským obchodníkem, v melodramatu The Perez Family (1995). Se střídavými úspěchy se Tomeiová vzápětí objevuje v řadě dalších titulů. Představila se v proslulé, avšak nevýrazné povídkové komedii Čtyři pokoje (1995), ale také v celé řadě vydařených titulů, jako byla tragikomedie Hvězdy na zemi (1996), kde ztělesnila mladou samoživitelku navazující přátelství s osamělou ženou ze sousedství (Gena Rowlandsová). Drama Brloh v Beverly Hills (1998) pak bylo příběhem kalifornské rodiny žijící na hranici chudoby. Sérii snímků nabízejících mnohovrstevné úloh, které plně prokázaly hereččino nadání, završilo psychologické drama V ložnici (2001) s Tomeiovou jako týranou manželkou, jež se zamiluje do mnohem mladšího vysokoškoláka (Nick Stahl). Narozdíl od většiny předchozích snímků, které nedokázaly oslovit širší publikum, se V ložnici setkalo s až překvapivým ohlasem u kritiky i diváků. Co víc – Tomeiové přineslo oscarovou nominaci a s ní i novou možnost ke vstupu na výslunní.

Nabídky z Hollywoodu přinesly druhý příval romantických komedií, tentokrát v nich Tomeiová získává vedlejší role podváděných naivek. Tak tomu bylo například v romancích Po čem ženy touží (2000) a Animální přitažlivost (2001), popřípadě i v hořké komedii Alfie (2004). A při vší úctě k Marise Tomeiové posloužila pouze jako stafáž jak souboji policisty v podání Jamese Spadera a Keanu Reevese jako psychopata v nevýrazném thrilleru Sleduje tě vrah! (2000), střetu Adama Sandlera a Jacka Nicholsona v bláznivé komedii Kurs sebeovládání (2003) nebo historce o čtveřici tatících-motorkářích Divočáci (2006). Za zmínku jistě stojí herecká účast v komedii Guru (2002), kde Tomeiová ztělesnila zhýčkanou Lexi, považující nezkušeného indického mladíka Ramua za učitele sexu, ale také drama věnované osudům beatnického spisovatele Charlese Bukowskiho Factotum (2005), v němž se představila jako vyzývavá hrdinova milenka Laura. Erotické napětí je spjato též s Ginou Hansonovou, její hrdinkou z krimithrilleru Než ďábel zjistí, že seš mrtvej (2007) - jako manželka staršího a milenka mladšího rozdělí bratry Hansonovy, oba ústřední hrdiny snímku.

Mezi nejlépe placené herečky se už Marisa Tomeiová asi neprosadí, přesto už mnohokrát dokázala, že její oscarový úspěch nebyl náhodný a že má stále co nabídnout filmařům, potažmo divákům.