Lék na život - recenze thrilleru pro otrlé diváky

13. 2. 2017 13:36 - USA, současnost. Jeden z šéfů velké finanční korporace se zbláznil a poslal kolegům dopis, ve kterém jim vysvětluje, že na ně sere a že celý svět je zachvácen chorobou.

Archiv

Mladý nadějný finanční expert Lockhart (Dane DeHaan z Kroniky a posledního Spider-Mana, který hrozně připomíná mladého DiCapria) je vyslán na superluxusní kliniku do Švýcarska (fungující ve starém zámku na kopci), aby zde šéfa odchytil a vrátil se s ním do USA.

Všechno ale dopadne podstatně jinak. Šéf se vrátit nechce, Lockhart se zraní a je nucen na klinice zůstat, začne mít divné zdravotní i psychické problémy, a tuší, že se zde děje něco zlověstného, v čemž důležitou roli zdejší hlavní doktor Volmer (Jason Isaacs) a bledé retardované děvče Hana (Mia Gothová).

Nejdřív malou odbočku: Britské studio Hammer se proslavilo tím, že v 50. až 70. letech minulého století natočilo hromadu hororů, které měly mnoho společného: Měly většinou dementní nepochopitelný děj, měly charismatického hrdinu (často padoucha), a byly politicky nekorektní, brutální a erotické, do takové míry, jako to jen tehdy šlo. Často vzbuzovaly dojem, že jejich tvůrci jsou vyšinutí - byla to součást jejich půvabu.

Film Gorea Verbinského (Kruh, Piráti z Karibiku, Rango) je velmi zjevným a záměrným pokusem natočit Hammer horor pro 21. století. S dvěma důležitými změnami formátu.

1) Lék na život má oproti laciným Hammer hororům naprosto luxusní výpravu a kameru (Bojan Bazelli, Kruh). Nechtělo se mi věřit, že stál pouhých 100 milionů dolarů, protože skoro každá scéna z různých bizarních zákoutí zámeckého sanatoria doslova vyzařuje mrazivou hrůzu a unikátní atmosféru.

2) Na rozdíl od svižných Hammer hororů, které byly většinou krátké, má Lék na život skoro dvě a půl hodiny, což představuje obrovský, OBROVSKÝ problém a hlavní důvod toho, že tenhle film nemůžu doporučit. Bohužel...

Následkem té hrozné délky začne vadit, že zápletka filmu je téměř neexistující / nesmyslná / nezajímavá. Samotná atmosféra totiž nestačí po celou tu vražednou stopáž udržet divákovu pozornost, přestože film obsahuje například:

  • Vraždící elektrické úhoře
  • Vodu, ze které se blbne
  • Brutálně umírajícího a později snědeného jelena
  • Potrat
  • Menstruaci
  • Masturbaci
  • Incest (na dva různé způsoby!)
  • Ošklivá ženská prsa
  • Hezká ženská prsa
  • Mladé švýcarské punkery, poslouchající Rammstein
  • Tajnou podzemní laboratoř
  • Staré prokletí s oběšením a lynčováním
  • Vyhřeznutí krávy zaživa
  • Obličej bez tváře
  • Tváře bez obličeje
  • Vrtání zubů bez umrtvení
  • Destilaci živého člověka
  • Násilné vpravování roury do žaludku (vrchním koncem)
  • Obrovský ples
  • Obrovský požár
  • Lopatu v hlavě
  • Senzorickou deprivaci v kádi
  • Strašidelnou záchodovou mísu
  • ...a určitě další cool hororové atributy, na které jsem už zapomněl

Bohužel to nestačí, protože to všechno jsou jen náhodné rekvizity, sloužící k tomu, aby náhodné scény byly patřičně divné / úchylné (film je rozhodně nevhodný pro mládež a pro citlivější diváky).

Znal jsem shodou okolností hlavní pointu předem, dával jsem při filmu pozor, a stejně jsem nepochopil, co přesně se kdy dělo, co měly některé scény znamenat (pokud měly něco znamenat), co se opravdu stalo, a co byla halucinace hlavního hrdiny. Velmi rušivé je i to, že skoro celý film vidíme důsledně jen skrze Lockhartovy oči a mysl (často halucinující), ale ke konci je od toho najednou upuštěno a uvidíme důležité scény, u kterých Lockhart není, což značně otupí předchozí hypnotickou atmosféru.

Další problém je v tom, že Dane DaHaan je v hlavní roli zcela nezajímavý (asi jako anonymní avatar hráče v nějaké hororové videohře, pravděpodobně od japonského studia). A Jason Isaacs nedokáže dát šílenému doktorovi dostatek charismatu na to, aby se stal zlatým hřebem celé show (před pár desetiletími by do této role jistě by obsazen Vincent Price nebo Christopher Lee).

Opravdu toho lituji, protože mám Verbinského styl celkem rád a kulisy, které se mu podařilo v tomto filmu stvořit, jsou opravdu fantastické. Exteriéry se natáčely na tomto německém zámku a mám hroznou iracionální chuť se tam někdy podívat, i když vím, že spousta toho, co je ve filmu vidět, byla digitálně dodělávána (včetně okolních hor) a uvnitř to pochopitelně vypadá zcela jinak než ve filmu.

Kdyby to celé mělo třeba 100 minut, pravděpodobně bych byl z výsledku docela nadšený a nevadilo by mi, že je to vlastně psychedelický dokument o strašidelném sanatoriu, ne film s dějem. S přibývajícími minutami a třemi neuspokojivými konci se ale přiblížil nepřítel strašnější než vraždící úhoři - a totiž hrozná nuda, kdy mi začalo být všechno jedno a jekékoliv stupňování úchylností už se mnou nic nedělalo (a objektivně musím navíc konstatovat, že konec filmu je méně vizuálně zajímavý, než první tři čtvrtiny).

Lék na život vyjde za pár měsíců na BluRayi a jiných nosičích, půjde pravděpodobně o ideální doprovod k nějaké bujaré párty pro plnoleté a starší, na které se možná konzumuje alkohol i drogy. Nebudete ho muset pečlivě sledovat, jen občas kouknete náhodně na obrazovku, něco vás každou chvíli na 20 sekund upoutá, a vy si budete moct spolu s ostatními hosty říct "tyvolecotoje?".

A to je věru málo na projekt, kterému stovky lidí věnovaly stovky dní svého života.

Hodnocení: 40%