Roku 452 n.l. se ocitáme na dnešním ukrajinském území, kde římští vojáci naverbují malého chlapce jménem Lancelot. Jednotka má namířeno do vzdálené Anglie.
Střihem překročíme 15 let římské služby. Artuš (Owen) a jeho sarmatská S.W.A.T. jednotka Rytířů kulatého stolu - Lancelot (Gruffudd), Tristan (Mikkelsen), Gawain (Edgerton), Galahad (Dancy), Bors (Winstone) a Dagonet (Stevenson) - mají dostat glejty o splnění služby a tradá domů. Proradný římský biskup Germanius však na rytíře líčí ještě jeden, zaručeně poslední úkol. Bezpečně odvézt VIP římskou rodinu Marca Honoria z jejich vily zpoza Hadriánova valu, kde je očekáván útok masivní saské přesily pod vedením nemilosrdného Cerdica (Skarsgård). Cerdic v Artušovi tuší protivníka hodného boje, a proto se s ním hodlá střetnout za každou cenu. V anglické divočině si na našich 7 statečných navíc brousí zuby zbojník a (prý) kouzelník Merlin. Artuše čeká doslovný sestup do jámy lvové.
V Honoriově vile Artuš objeví malé vězení a mučírnu pro pohany, jasné znamení, že řím hnije v základech. Z vězení je osvobozena i pohanka Guinevere (Knightley), která se zalíbí Artušovi, ale i Lancelotovi.
Jako akční letní (=jednoduchý) film funguje Fuquův Král Artuš rozhodně lépe, než Petersenova Troja (Troy). Příběh je vedený nejprověřenějšími z prověřených cest, přitom ale neztrácí spád a nabízí poměrně efektní atrakce: kamera Slawomira Idziaka je dostatečně velkolepá, hudba Hanse Zimmera dostatečně romantická, Artušovy proslovy dostatečně hrdinné, Borsův humor dostatečně vidlácký, Guineveverin půvab dostatečně současný a souboje dostatečně akční.
Král Artuš se však v úvodu holedbá tím, že následující podívaná je podložena vědeckými výzkumy.
Historické reálie jednoduše odpovídají spíše zhušťovací filozofii speciálních letních menu McDonalds, než obecně známým faktům. Ostatně podobně to probíhá u většiny velkofilmové produkce.
Krom Borse mají všechna rytířská jména francouzský základ. Skutečný Artuš žil zřejmě o 2 století později. Merlinovi Britové byli v Artušově době pokřesťanštění… Zbraně a vynálezy připomínají spíš on-line souboj hráčů Warcraftu, než reálnou Anglii 5.století. Spektrum sahá od dýk a mečů přes ultravýkonné luky, kuše, až po obří katapulty…
Divem světa by se pak mohla nazývat samozavírací brána římského opevnění. Ačkoli tedy Fuquův Král Artuš původní legendu popírá, nepřináší realitu, avšak vytváří legendu novou, bohužel nikoli lepší, než originál.
Scénář si z nejhoršího vypomáhá hojnými citacemi z Gibsonova Statečného srdce (Braveheart). Ke slovu se však dostane i taková klasika, jako Ejzenštejnův Alexander Něvský.
Owenův Artuš je ve tváři trošku ztuhlý, lze se však domnívat, že za to může hrdinova starost o soudruhy ve zbrani. Půvab Keiry Knightleyové prosvítá i pod válečným maskováním. Zcela suverénní je pak Stellan Skarsgård jako Cedric.
Se slabě rozvinutými charaktery Artušových rytířů si příliš nevěděli rady ani kostyméři a maskéři, a tak je obtížné jednotlivé borce rozlišit. Příště by mohli mít na brnění čísla.