Populární japonský herec dosáhl mezinárodního věhlasu díky historickému snímku Poslední samuraj (2003). V úloze bojovníka Katsumota zazářil natolik, že získal nominace na prestižní ocenění Oscar a Zlatý glóbus. Pro role samurajů, které ho proslavily nejprve v rodném Japonsku a posléze i po celém světě, jako by se Ken Watanabe přímo narodil – tvrdý chlapík, jehož životní filosofie není nepodobná hrdým válečníkům minulosti, si prošel velkou zkouškou, když v roce 1989 onemocněl leukémií. Také proto se v první polovině devadesátých let uchýlil k dlouhé pracovní pauze, všechny nepřízně osudu však překonal a dnes může slavit výstup na herecký Olymp…
Kensuke Watanabe se 21. října 1959 narodil a později vyrůstal v učitelské rodině z malé horské vesničky Koide. V mládí jej zaujalo hlavně sjezdové lyžování a hraní na trumpetu, ani v jedné z těchto sfér však nevynikl (přesto o něco později nazpíval a vydal hned tři nahrávky – Rondo, 1987, Adante, 1988, a Rit, 1992). Teprve roku 1981, tedy jako dvaadvacetiletý, se Watanabe našel v herectví, když se stal členem herecké společnosti Madoka. Ještě v témže roce si odbyl svou divadelní premiéru zásluhou hlavní role v dramatu Shitaya Mannen-cho Monogatari. O rok později pak stihl televizní debut ve snímku Michinaru Hanran a zahrál si také svého prvního z celé řady samurajů v historickém dramatu Mibu no koiuta (1982).
Výraznější úspěchy Kena Watanabeho přišly s polovinou osmdesátých let. Zařadit k nim lze vedlejší úlohu v retrodramatu Setouchi shonen yakyudan (MacArthurovy děti, 1984), věnovanému generaci vyrůstajících v Japonsku těsně po druhé světové válce, kdy byla země řízena americkou vojenskou správou. Jako komik se Watanabe osvědčil v populární veselohře Tampopo (1985). Hereckou hvězdou se pak stal zásluhou ústřední úlohy – jak jinak jež samuraje – v dobové sérii Dokuganryu Masamune (Jednooký drak Masamune, 1987). Ještě v témže roce pak Watanabe získal za snímek Umi to dokuyaku (Moře a jed, 1987) cenu pro hereckou naději, udělovanou Společností japonských filmových a televizních producentů. Slibně se rozvíjející kariéra však byla náhle přervána Watanabeho závažnému onemocnění. Akční snímek Ten to chi to (Nebe a země, 1990), během jehož natáčení se dozvěděl diagnózu, tak už nebyl Watanabe schopen dotočit. V následujících letech se musel smířit s několika vedlejšími úložkami v televizi, z nichž se vymykala jen hlavní úloha v historickém seriálu Gokenin zankuro (Devátý syn, 1995-1996). Žádný z filmových producentů totiž nešel do rizika, že by jeho projekt zkrachoval kvůli zdravotním problémům protagonisty. A když už se v polovině devadesátých let zdálo, že je Watanabe z nejhoršího venku, rakovina propukla znovu naplno.
Comeback k herectví v podání Kena Watanabeho přišel až v roce 1998, jednalo se však o návrat jaksepatří zářivý. Během pouhých čtyř let posbíral hned tři nominace na cenu Japonské filmové akademie, a to za krimidrama Kizuna (1998), historickou fantasy Sennen no koi – hikaru genji monogatari (Genji: Tisíciletá láska, 2001), kde se představil dokonce v dvojroli, a dramatu podle skutečných událostí Hi wa mata noboru (Slunce znovu vyjde, 2002). K tomu se připojil i úspěch v podobě role ústředního padoucha generála Azumy v akční komedii T.R.Y. (2003). A navíc si jeho výkonů všiml americký filmař Edward Zwick, který jej obsadil do úlohy samuraje Katsumota, vedoucího zoufalou válku s moderní armádou japonského císaře, v historicko-dobrodružném dramatu s Tomem Cruisem Poslední samuraj (2003). Svým výkonem v úloze vznešeného válečníka dokázal charismatický Watanabe hravě zastínit hvězdného kolegu a prosadil se do hereckých nominací na Oscara. Další příležitosti ve velkých hollywoodských produkcích proto na sebe nenechaly dlouho čekat. První z nich byla menší rolička démonického superzločince Ra's al-Ghula v akčním dobrodružství Batman začíná (2005). Romantické drama podle románu Arthura Goldena Gejša (2005) pak Watanabemu přináší hlavní mužskou úlohu bohatého obchodníka, jehož srdce se snaží získat titulní hrdinka v podání Zhang Ziyi.
Houževnatý herec, jenž si úspěch zaslouží snad více než kdokoli jiný, se právě může těšit z celosvětové popularity. a přestože pád na dno může přijít náhle a nečekaně, nyní vše vypadá růžově: Watanabe prožívá šťastné období v osobním životě – v prosinci 2005 se totiž oženil s japonskou herečkou Kaho Minamiovou – a má štěstí i na zajímavé herecké nabídky. Nedlouho poté se představil v krimidramatu The Air I Breathe (2006) po boku Brendana Frasera či Sarah Michelle Gellarové, ale hlavně coby velitel obránců ostrova Iwo Jima generál Kuribayashi ve válečných dramatech Dopisy z Iwo Jimy a Vlajky našich otců (oba 2006). Ve snímku Clinta Eastwooda tak ztepilý Japonec opět potvrzuje své charisma, obzvláště v úlohách mužů vědomých si své povinnosti.