Insidious 3 - vrací se hororová legenda

21. 6. 2015 10:30 - Hororová sága Insidious se tento týden dočká třetího dílu, který slibuje ještě v diváckých žilách více ztuhnout krev, a snad i vydělat svým tvůrcům nové horentní sumy. Poprvé v řadě se ale na režijní stoličku neposadil nejznámější tvůrce celé značky, režisér James Wan, rovněž stojící za filmy Saw: Hra o přežití, V zajetí démonů a Rychle a zběsile 7. Snad to nakonec nebude ničemu příliš vadit - kormidla se totiž namísto něj konečně ujal muž, jemuž Wan vděčí za půlku svého úspěchu. 

Archiv

Nebude přeháněním konstatovat, že Wan měl už na počátku své kariéry několikanásobné štěstí. Původem pochází z Malajsie, vyrostl však po udělení pobytu v Austrálii, zemi pověstné svou přísnou imigrační politikou. Dost možná by se na režijní dráhu vydal i ve svém rodišti, stěží by se tu však seznámil s hercem a scénáristou Leighem Whannellem. Právě jejich společná tvorba to značné míry definovala nejlepší Wanovy filmy.

Wan společně s Whannellem například na počátku své dráhy sepsali scénář ke krátkému filmu Saw (2003). Když výsledný produkt, v němž Whannell sehrál jednu z rolí, pak promítli filmovému producentovi Greggu Hoffmanovi, dostali promptně smlouvu na celovečerní verzi příběhu, z něhož se rok na to vyklubala Saw: Hra o přežití. Ačkoliv Wan nerežíroval žádné z (pod)průměrných pokračování, jeho vynález komerčně velmi úspěšné série Saw ukázal, že v něm tkví obrovský potenciál. Pointa úspěchu prvního filmu však neležela jenom ve Wanově režii, ale i úsporném zasazení a zvratech z Whannellova pera.

Jak Wan, tak i Whannell se následně na několik let upíchli do projektů horších kvalit, než se v roce 2011 vrátili comebackem Insidious. Opět se potvrdila síla jejich společné práce, přepisující moderní hororové trendy. Čtyři roky na to se Wan dostal na dosavadní tvůrčí Olymp, a Whannell se konečně rozhoupal ke svému režijnímu debutu skrze třetí díl Insidious.

Wanův letošní úspěch už má své konkrétní obrysy v podobě horentních výdělků Rychle a zběsile 7. Ani dříve nebyly Wanovy a Whannellovy filmy co do tržeb žádnými troškaři, naopak se jejich filmy proslavily minimálním rozpočtem a horentními výdělky - jeho Saw: Hra o přežití a Insidious stály jenom několik milionů, a utržily pak skoro sto. Letos přesto této své pověsti nasadil korunku, když na první pokus bezproblémově ukočíroval režii velkofilmového Rychle a zběsile 7 (rozpočet ukousl skoro 200 milionů dolarů), aby pak snímek proměnil ve zlatý důl s globálními souhrnnými tržbami jednoho a půl miliardy dolarů.

Nový přístup k hororu

Na výsledek Whannellova debutu skrze režii Insidious 3 se stále čeká, již nyní lze však říct, že dvojice svou prací přišla s novou krví v hororovém žánru. Jejich společná filmografie skrze série Insidious a Wanovo následné V zajetí démonů, na němž sice Whannell už nepracoval, ale působí jako duchovní pokračování Insidious, se vyjadřuje kombinací několika do té doby vcelku neslučitelných nápadů. I za jejich vytvoření je Whannell minimálně částečně odpovědný.

Horory dvojice se tak například umně využívají toho nejlepšího z found footage filmu alias "blairwitchoven", aniž by tímto způsobem ale natáčely celou svou stopáž. Jak Insidious, tak i V zajetí démonů obsahuje scény, v nichž postavy lovců duchů natáčejí materiál "ruční kamerou". Další významná kudrlinka jejich hororů je přítomnost duchařského nadpřirozena, viditelného opět na Insidious i V zajetí démonů. To přitom v posledních dvou dekádách poněkud ustoupilo do pozadí. První poloviny Wanových hororů jsou díky tomu notně povědomým zážitkem, přičemž ve druhé polovině naopak de facto dochází na přesun zápletky a stylu do jiného žánru s vlastními pravidly, ztělesněné příchodem “lovců duchů”. I to je Whannellova scénáristická fičura zopakovaná Wanem ve V zajetí démonů.

Insidious 3

Nutno říct, že moderní horory se už pěkných pár let nacházejí ve stagnujícím stavu. Duchařina vyšla z módy koncem 70. let se snímky jako Mlha, sérii Poltergeist nebo Kubrickovým Osvícením. Od 80. let začalo docházet spíše na horory s teenagery (Noční můra v Elm Street, Halloween, Pátek 13.), částečně se sebeparodickými elementy (Vřískot, Evil Dead) spíše než s tradičním strašením diváků. Po přelomu tisíciletí sice postmoderní utahování si ze sebe sama trochu ustoupilo, nově se však objevily japonskými horory inspirované technohorory, kde byly útoky duchů a podobných potvor šířené VHS kazetami, řetězovými e-maily a podobnými cestičkami nového věku. Vedle nich pak často stály i již zmíněné found footage filmy, a samozřejmě zombies.

Insidious 3

Wan s Whannellem naproti tomu přinesli skoro až retro klasické zpracování známých duchařin ve stylu, který více sedí modernímu, žánrů znalému divákovi, očekávajícímu, že se postavy nedají lacino. I když je pravda, že jejich horory rozhodně staví na ramenou 70. let, nabízejí mnohem komplexnější problémy pro diváky zmlsané překomplikovanými zápletkami. A to je v době absurdního úspěchu triviálních filmů jako Paranormal Activity přece jenom menší zázrak. Snad se Whannellově Insidious 3 bude opakovat stejně, jako se na něj došlo i pár týdnů nazpět ve Wanově sedmému Rychle a zběsile.