Anglická herečka, která patří k nejvýraznějším osobnostem současné evropské kinematografie. Pro filmové plátno ji objevil Lars von Trier, jehož veleúspěšné drama Prolomit vlny se stalo prvotinou Watsonové. Divákům se představuje hlavně v úlohách do sebe uzavřených a přehlížených, přesto ale pozoruhodných žen.

Emily Anita Watsonová se narodila 14. ledna 1967 v Londýně. Na bristolské univerzitě vystudovala anglickou literaturu a po třech letech, kdy se živila jako servírka či sekretářka, byla přijata ke studiu herectví. V roce 1992 získala angažmá v prestižní Royal Shakespeare Company, kde se setkala se svým pozdějším manželem, hercem Jackem Watersem. Po několika dalších divadelních angažmá přišla nabídka od filmu, konkrétně od dánského tvůrce Larse von Triera. Ten Watsonovou objevil v divadelní hře Lilian Hellmanové The Children's Hour a obsadil ji do hlavní úlohy bigotní Bess ve svém snímku Prolomit vlny (1996). Za výkon v tomto dramatu o síle sebeobětování byla Watsonová nominována na několik prestižních ocenění (mimo jiné na Oscara a Zlatý glóbus) a získala Evropskou filmovou cenu. A přitom chybělo pouze málo, aby se zrod nové hvězdy evropského filmu nekonal vůbec: svou první roli před kamerami získala totiž Watsonová až poté, co ji na poslední chvíli odmítla Helena Bonham Carterová.

Hned v roce následujícím navázala Emily Watsonová na nečekaný úspěch hlavními rolemi v dramatech Metroland a The Mill on the Floss, mezinárodní ohlas mělo ale až životopisné drama Jima Sheridana Boxer (1997). V příběhu o nadaném sportovci Dannym Flynnovi, který se zapletl s Irskou republikánskou armádou, se Watsonová v hlavní ženské roli sešla s Danielem Day-Lewisem. Vzápětí se Watsonová objevila v další biografii, tentokrát v příběhu komplikovaného vztahu světoznámé violoncellistky Jacqueline du Préové s její sestrou Hilary (Rachel Griffithsová) – snímek pojmenovaný po hlavních hrdinkách Hilary a Jackie (1998) přinesl Watsonové také další oscarovou nominaci. Ve své americké prvotině se představila v roličce v dramatu režírovaném Timem Robbinsem Cradle Will Rock (1999) o prolínání politického a divadelního světa ve 30. letech minulého století, jehož hlavními hvězdami byly Susan Sarandonová či Joan Cusacková. Ambiciózní film však diváky neoslovil. O mnoho lépe se vedlo dramatu vzniklému podle autobiografického románu Franka McCourta Andělin popel (1999). V něm si Watsonová zahrála titulní úlohu matky několika dětí a měla největší podíl na úspěchu snímku, když se opět představila v úloze těžce zkoušené ženy, která je nucena bojovat proti ranám osudu.

Zklamání Watsonové přineslo propadnutí dvojice evropských opusů Trixie a Lužinova obrana (oba 2000). V prvním z nich se Watsonová účinkovala v úloze zmatkářské soukromé detektivky. Druhý snímek, životopisné drama Lužinova obrana od režisérky Marleen Gorrisové, byl příběhem lásky šachového velmistra Alexandra Lužina (John Turturro, který v úloze nepraktického muže podal jeden ze svých životních výkonů) a ruské emigrantky Natalie Katkovové (Watsonová). Kvůli oběma předchozím rolím se navíc Watsonová vzdala nabízených partů v později aplaudované Amélii z Montmartru a v komedii Deník Bridget Jonesové. O další výrazný úspěch Watsonové se tak postaralo až hvězdně obsazené drama Roberta Altmana Gosford Park (2001), detektivního příběhu z meziválečné Anglie. Snímek s oscarovými ambicemi objevil Emily Watsonovou také pro Hollywood, odkud začala dostávat nabídky na hlavní ženské úlohy…

Také za Atlantikem má Emily Watsonové štěstí na úlohy v dlouho očekávaných projektech. Thriller Červený drak (2002) se vracel k osudům doktora Hannibala Lectera, jehož si stejně jako ve snímcích Mlčení jehňátek a Hannibal zahrál Anthony Hopkins. Ve sci-fi Equilibrium (2002) odehrávajícím se v totalitní budoucnosti byl partnerem Watsonové Christian Bale, s nímž již dříve účinkovala ve snímku Metroland. I romantická komedie Opilí láskou (2002), v níž se Watsonová objevila v hlavní ženské roli, patřila k netrpělivě vyhlíženým projektům – především díky propojení předního nezávislého filmaře Paula Thomase Andersona a komika Adama Sandlera. Další více než výraznou roli pak Watsonová obdržela ve snímku Život a smrt Petera Sellerse (2004). V jednom z řady životopisných titulů ze své filmografie se představila v úloze první manželky světoznámého komika a za svůj výkon si vysloužila již svou třetí nominaci na Zlatý glóbus. Spíše okrajovou úlohu pro ni naopak znamenalo westernové drama The Proposition (2005), v němž doplňuje jinak veskze mužské obsazení. A znovu historie a životopis Miss Potter (2006) - Watsonová hraje energickou a "uvědomělou" sestru ústřední hrdinky. K vidění je též v intelektuálštině Synecdoche, New York (2009).

Vedle účinkování před filmovou kamerou nezanevřela Emily Watsonová ani na divadlo: v roce 2003 byla dokonce nominována na prestižní Laurence Olivier Theatre Award za výkon v dramatu Strýček Váňa.