Hodiny
Vrstevně bohaté drama odehrávající se ve třech různých časových rovinách věnovalo Julianne Moore nejméně vděčnou polohu – její těhotná padesátková manželka Laura se musí obejít bez výřečnějších postav, s nimiž by mohla vést popisné dialogy, a vnitřní bezmoc a marnost svého charakteru musí sdělovat čistě niterným herectvím.
zdroj: Archiv
Na druhou stranu, právě scéna Lauřiny sebevraždy jakoby byla omluvou za veškerou dřinu, kterou Mooreová odvedla. Není divu, že tento druhý nejsilnější okamžik celého filmu a rozhodně režijně nejvytříbenější moment na čas z Mooreové udělal typickou představitelku "problému bez příčiny" a ovlivnil reprezentaci daného problémů i v jiných médiích (např. Mad Men).
Big Lebowski
Ne všechny velké filmy Julianne Moore musejí nutně platit za přemýšlivá psychologická dramata. Kultovní Big Lebowski sice staví především na fazóně Jeffa Bridgese, rovněž kratší výskyt Julianne Moore je ale rozhodně nezapomenutelný.
zdroj: Archiv
Ačkoliv postava Moore z filmu Big Lebowski na první pohled působí jako snad ještě větší karikatura než ústřední Dude, Julianne Moore své povrchní umělkyni Maude propůjčila jak neopakovatelný šmrnc, tak v krátké introspekci i zdání skutečného života.
Daleko do nebe
Byť je Daleko do nebe méně známým snímkem ve filmografii, v ranku jejích nejlepších snímků si své místo rozhodně zaslouží. Moore si zde zahraje postavu trochu připomínající tu z Hodin (mimochodem ze stejného roku) - opět máme tu čest s dokonale vypadající domácí paničkou padesátkového ražení, která během dané prudérní éry zjistí, že je její manžel gay.
zdroj: Archiv
Byť film sám o sobě není pro každého (třeba takoví homofobové se z něj můžou doslova pominout...), za pozornost stojí jeho chytré nimrání se v tom, jak byla natočena melodramata v 50. letech. Zdejší výkon Moore je navíc zde snad ještě lepší než v případě Hodin - její postava dýchá duší skutečné ženy a může za to právě volba hlavní představitelky.
Hříšné noci
Již dávno před eskapádami z Hodin, Big Lebowski nebo Magnolie však Julianne Moore překvapila šokantní perfektní rolí v neméně vydařených Hříšných nocích. Film popisující 70. a 80. léta v pornoprůmyslu by mohl vypadat jako laciná komedie, v režii Paula Thomase Andersona však vyrazí dech seriózností srovnatelnou třebas s Rekviem za sen, košilaté zasazení však znamená, že mu nechybí ani notná porce humoru.
zdroj: Archiv
Zdejší postava Julianne Moore sice tak trochu hraje druhé housle, její maniakální drogové scény či mrazivé odmítnutí opatrovnictví jejího dítěte z ní však činí zřejmě nejzajímavější postavu filmu. Není divu, že za to byla odměněna nominací jak na Zlatý globus, tak i na Oscara. Je proto až trestuhodné, že první šanci Julianne proměnila akademie až o 17 let po Hříšných nocích.
