Přístup, kterým se tvůrci Babičky dívají na českou národní literatůru se zdál být tím  pravým  protikladem  k romantizujícím snímkům  Máj a Kytice, režiséra F. A. Brabce. Základem pro vznik scénáře byla důkladná četba a analýza klasické předlohy.

Všichni jistě dobře známe oblast ratibořického údolí, ve kterém Babička Boženy Němcové bydlela a kde se také příběh  Němcové odehrává. Aby autoři děj příběhu oživili, chtěli se vyhnout ratibořickému údolí a k natáčení použili zcela zdroj: tisková zpráva nové, „neokoukané“ lokace.

Po dopsání scénáře se ukázalo, že si ve snímku zahraje 30 herců a kolem 50 komparzistů. Kdo ovšem očekává, že ve filmu uvídí známé tváře, ten může být z hlediska hereckého obsazení poněkud zklamán. K natáčení byli přizváni herci amatérských divadel, a to nejen z důvodu ekonomického, ale také proto, že neznámé tvářé přináší divákovi větší pocit autenticity. Pokud by se ve snímku objevili známé tváře, hrozilo by, že by strhnuli pozornost diváka a celý příběh by tak zůstal potlačen.

Snahou tvůrců bylo vytvoření co možná nejreálnější iluze tehdejší doby, a proto je celý snímek černobílý. Částečnou předlohou pro natáčení byl zvolen film Babička z roku 1942 (rež. František Čáp).

Babička, podle Němcové čiperná, láskyplná energetická žena se ve filmu objevuje v poněkud jiném světle. Po 20 letech přijíždí na Staré Bělidlo a ve skutečnosti to není nikdo jiný než babiččin soused. Je nenasytná, učí děti krást zámecké slípky, Viktorku krmí jako divé zvíře a ve svém kufru nosí prak a nahaté sváté obrázky.

zdroj: tisková zpráva

Po příjezdu opravdové babičky se situace ve filmu vyhrotí a celá rodina tak musí řešit velké dilema.